Propojování komerce a umění boxerem z reklamy na rum. Martin Lukáč boří všechny zažité představy o umělcích nejen spoluprací s Footshopem a adidas
Vnitřní dynamika, divoká exprese a motiv bojových sportů. I takto lze v krátkosti shrnout aktuální tvorbu umělce Martina Lukáče, rodáka ze slovenských Piešťan a absolventa malířského ateliéru Jiřího Černického a Marka Meduny na pražské UMPRUM. Čerstvě třiatřicetiletý Martin Lukáč měl jednu ze svých posledních výstav v Mánesu, kde u příležitosti 11. výročí existence streetwearového prodejce Footshop za podpory značky adidas Originals v vystavil 11 abstraktních olejomaleb. Spolupráce takového rázu však nezvnikla poprvé. Martin Lukáč svým progresivním přístupem boří představy o tradičních umělcích už dlouhodobě a nebojí se vzájemně propojovat svět umění a komerce.
“S Peterem Hajdučkem, zakladatelem Footshopu, se známe už dlouhá léta. Za tu dobu jsme spolupracovali na několika různých projektech – dělali jsme spolu oblečení nebo jsem například vystavoval ve Footshop skladu v Horních Počernicích. Letos jsme se zaměřili na jejich nové logo z dílny Studia NAJBRT. Peter se mě na začátku roku zeptal, zda s logem nechci zkusit pracovat, mně se nápad líbil a tak to celé vzniklo,” vysvětluje Martin Lukáč, jak se zrodila nejnovější spolupráce s Footshopem.
“Jednotícím prvkem děl se stalo právě logo Footshopu a posléze i speciální adidas Originals rámování. Každý obraz je ale jiný,” říká malíř. Výsledek Martinovy práce byl k vidění během listopadu v Galerii Mánes, kde rovněž proběhla za podpory adidas Originals oslavná vernisáž. Součástí spolupráce však nebyly jen prodejní obrazy, ale i limitovaná kolekce oblečení Footshop x Martin Lukáč, jež se během několika málo týdnů vyprodala.
Pro Footshop Martin Lukáč pomaloval i boxerské pytle a rukavice, v čemž se opět projevil umělcův rukopis. “Rodiče se věnovali karate, takže jsme ho s bratrem a sestrou také dělali. Byť mě to v dětství moc nebavilo, nakonec jsem bojovým sportům propadl a v poslední době chodím třikrát týdně na thajský box. I když nesoutěžím, tak se domů vracím rozbitý.” Není tedy překvapením, že Martina bojové sporty na jeho umělecké dráze provázejí a do svých děl je dlouhodobě promítá. “S bojovými motivy jsem začal tvořit v roce 2014 nebo 2015, nejčastěji to byly právě boxerské rukavice a abstraktnější figuríny,” říká Martin.
Láska k velkým plátnům
V rámci spolupráce měl Martin možnost pracovat s velkými plátny, o kterých snil už před několika lety. ”V tomhle byla spolupráce s Footshopem a adidasem vážně super. Maloval jsem na 10 kartonů 3×2 metry. To byla bomba. Během coronaviru jsem obrazů 3×2 metry dělal více, posílaly se do Ameriky, protože kde jinde než v Americe by na tohle měli mít prostor.” Umělcův vztah k tvorbě na větších plochách se ukazuje i v dalším mezníku, po němž malíř pokukuje – a to malbě muralu.
“Mural jsem chtěl také dělat během covidu, kdy jsem vytvořil nějaké návrhy. Jelikož jsem vyrůstal na sídlišti v Petržalce v Bratislavě, kde jsou velká, panelová čela, tak jsem chtěl jeden mural udělat právě tam. Bylo ale hrozně těžké přesvědčit nájemníky, aby projekt schválili. Zůstalo to jen u vizualizace, na které je takový můj ninja v kombinaci s holubicí. V Petržalce jsou totiž na konci města namalované holubice, které vychází z Picassovy tvorby. Picasso byl komunista, takže ho za socialismu měli rádi a nechali to tam nakreslit jako symbol svobody.” vysvětluje Martin koncept, na který už měl dle svých slov sehnané i peníze a barvy.
Umění v komerční sféře
Jak na tvorbu Martina Lukáče včetně jeho komerčních spoluprací nahlíží umělecká obec? „Co se týče uměleckých škol, tak tam se velmi často objevují frustrovaní lidé, kteří tvrdí, že je umění jen jedno a jednoho typu. To ale není pravda, dá se na něj nahlížet z různých stran. Navíc se po těch letech s umělci skoro vůbec nepotkávám, takže nevím, co si o tom myslí. Raději se obklopuji lidmi s co nejrůznějšími zájmy, třeba sportovci nebo vinaři. Dodávají mi inspiraci z jiné perspektivy,” říká Lukáč, který v roce 2016 obdržel Cenu kritiky za mladou malbu.
Díky Lukáčovu pojetí umění lze vnímat původně komerční logo jako umělecký objekt, s nímž lze stále pracovat a dále jej různě přetvářet nebo přemalovávat způsobem jako to dříve dělali Andy Warhol a Jean-Michel Basquiat. “Logo je výtvarná věc a za 20 let se význam tohoto druhu tvorby ještě promění,” konstatuje malíř.
Jeho teorii potvrzuje i zážitek z praxe, kdy jeho ateliér navštívili sběratelé umění a viděli naživo ještě schnoucí obrazy s logem Footshopu. “Hned mi říkali, jak by je chtěli koupit a ani nepřemýšleli nad tím, že je tam zakomponováno nějaké logo. Viděli v tom prostě dobrý obraz, který je baví.” Šest obrazů se tímto způsobem prodalo ještě před zahájením vernisáží. Jedním z kupců byla například společnost adidas Originals, která výstavu spolupořádala a jejíž logo rovněž Martin Lukáč ztvárnil na rámech maleb.
“Pokud přijde firma a nabídne mi peníze za něco, co mě nezajímá, tak do toho jednoduše nejdu, protože s tím nebudu nikdy ztotožněn. Footshop je ale moje srdcovka a Peter to ví. Footshop zároveň umění a kulturu přímo podporuje. Tento rok se mě ptal, na kterou uměleckou školu bych za sebe věnoval peníze a opravdu je tam poslal. Je skvělé, když se komerční sféra té umělecké umí odvděčit,”hodnotí Martin a dodává, že se těší na budoucí příležitosti pro propojování umění se soukromým sektorem.
Mezi malováním a výstavami kovbojem v reklamě na rum
„Na konci roku 2022 jsem se objevil v reklamě na rum.,” říká malíř. „S nabídkou za mnou přišel šéfredaktor časopisu Esquire Petr Matějček. Na mých sociálních sítích viděl jak si na mých cestách po americké Arizoně užívám nošení kovbojských klobouků. Kovbojská kultura se mi moc líbí, a to už od dospívání. Možná vás to překvapí, ale na slovenském venkově se pořádala i rodea. A protože jsem fandou klobouků, doutníků a dobrého pití, tak jsem vůbec neměl nic proti se v reklamě coby kovboj objevit,” vysvětluje umělec. Anebo model? To, že je Martin Lukáč malířem se totiž z reklamy na první dobrou nikdo nedozví. Jde nicméně o potvrzení toho, že Martin Lukáč není umělcem v tom všeobecně zažitém slova smyslu, ale spíše osobnosti, která má ambice bořit stereotypy.
V příštím roce bude Martinova energie rovněž směřovat do dalších uměleckých projektů. “Celý rok jsem řešil paralelně ke všem výstavám svůj vlastní katalog. Ten by měl vyjít hned v únoru. První oficiální akcí ale bude lednová výstava v Madridu – spolu s Viktorem Frešem. Býval jsem jeho asistentem, takže dávalo smysl, že spolu něco vytvoříme. Když mě oslovil jeden galerista ze Španělska, měli jsme jasno. Sólově budu pak vystavovat například 15. února v galerii NoD. V plánu je také bratislavská Danubiana nebo Ostrava. Mým snem je se ale jednou dostat například do Guggenheimova muzea, White Cube, Tate Modern nebo například do nově otevřené Slovenské národní galerie.” uzavírá Martin Lukáč.
Zdroj foto: Footshop